Naše aktivity:
Jak to bylo s pasáčky vepříků,co Subulcus se jim v učeném jazyce říká?
Je to už drahně let, co na Pražském hradě vládli králové z rodu Přemyslovců. V těch dobách, kdesi na severu, v kraji zvaném Záhvozdí vyrostl nový hrad. Rostly tehdy, jako houby po dešti a nikdo nám už dnes neřekne, který že to byl. Snad Grabštejn, Lemberk, Hamrštejn? Jisté je jen to, že pán toho hradu si, snad pro větší slávu, pozval muzikanty, kdesi z údolí, z místa kde přes bezedné bažiny, může poutník projít pouze po haťových Dlouhých Mostech, neznámo proč lůzou zvaného Pučloch. Povídá se, že obyčejní pasáčci prasat to byli. Taková sebranka odraná s píšťalami, bubny, dudami a kdovíjakým harampádím dalším. Měli za úkol panstvo bavit a chvíli tu slavnostní ještě výše povznést. Ale nedošli, snad se jim medvěd v hustém lese postavil do cesty , snad je spolkla bažina, nebo jen jakási útulná krčma, to už asi navždy zůstane tajemstvím. Pravda je, že panstvo zůstalo bez dud a veselá kratochvíle se změnila ve smrtelnou nudu. Paní z toho byla natolik rozmrzelá, že se jí navečer hlava rozbolela, z čehož zlá nálada pánova vzešla. Natolik se ve chvíli té rozzlobil, že chásku muzikantskou kletbou nejhorší proklel a oni teď musí po staletí krajem putovat, na hradech, tržištích i vesnicích hrát a hrát a hrát a hrát a hrát a hrát...
To vše za milý úsměv hradní paní, vlídné slovo, zbytky od včerejší hostiny či jen drobnou almužnu.
Toť jediný způsob, jak hříchy své odčiniti mohou.
Nejsou přihlášeni žádní registrovaní řemeslníci.
doplnit výpis z DBFFotografie stánku
Rozměry a požadavky:
Slider